Metodika ke stažení
SENIOŘI V POHYBU
Individuální zvláštnosti staršího věku
Starší věk je charakterizován fyziologickým procesem stárnutí. Jednotlivé orgánové systémy snižují svoji kapacitu. Jestliže mluvíme například o oběhovém systému – snižuje se tepový objem, snižuje se schopnost akcelerace pulzu v zátěži, snižuje se reakce organismu na zátěž. Zvyšuje se krevní tlak, zvyšuje se rozdíl mezi systolickým a diastolickým krevním tlakem. U dýchacího systému, který je charakterizován správnou funkcí bránice, dochází ke snížení plicních objemů, zvyšuje se mrtvý prostor, zvyšuje se reziduální objem.
Starší jedinci mívají daleko významnější plicní obstrukci, především alergici, kuřáci a ti, kteří jsou zatížení častými bronchitidami, infekčním onemocněním plicního systému.
V průběhu celého života se snižuje množství kostní hmoty, proces úzce souvisí s naší pohybovou aktivitou. Úbytek kostní hmoty se projevuje osteoporózou, a tudíž rizikem vzniku zlomenin, především dlouhých kostí i obratlů páteře.
Další změnou je snížení flexibility, to znamená pohyblivosti jednotlivých kloubů. Jsou to především pohyby v kyčelních kloubech, v bederní páteři a v křížokyčelním spojení. Snížená pohyblivost nám ovlivní charakter chůze a zhoršuje nám výrazně toleranci zátěže. Zvyšuje se svalová dysbalance díky oslabení velkých svalových skupin, například hlubokých břišních svalů, dochází k překlápění pánve a právě ke změnám charakteru chůze. Nekvalitní chůze nám zhoršuje již počínající artrotické změny především v oblasti kyčlí a kolenních kloubů. To má potom za následek snížení pohyblivosti a zvyšování rizika rozvoje dalších onemocnění, jako jsou například i metabolická onemocnění z nečinnosti.
Ve starším věku je daleko vyšší četnost onemocnění oběhového systému, především ischemické choroby srdeční, zhoršuje se ateroskleróza a onemocnění charakterizovaná vyšším krevním tlakem.
Pohybové aktivity vhodné pro seniory
Pro seniorský věk je důležité udržení pohyblivosti a schopnosti tolerovat zátěž. Za základní pohyb pro udržení zdatnosti považujeme kvalitní chůzi, velmi vhodný je tzv. nordic walking, což je chůze s holemi.
Aby organismus mohl trénovat chůzi, musí na to být ovšem připraven pohybový systém, proto doporučujeme stabilizační cvičení a cvičení stabilizační síly především dolních končetin, a dále cvičení pro udržení stability středu těla, která ovlivňuje právě chůzi a postavení pánve. Podporujeme všechny aktivity, které budou aktivovat tyto svalové struktury, které nám potom umožní adekvátní pohybovou činnost a pohybové vzory.
Velmi důležité je také cvičení v určité intenzitě zátěže. Tou zátěží myslíme intenzitu kolem 50 % rozdílu mezi klidovou a maximální tepovou frekvencí (hovoříme o 50 % takzvané tepové rezervy).
Všechny aktivity, které nepřetěžují organismus, které slouží k tomu, aby posílily zdatnost a udržely jí v průměrné úrovni, jsou vhodné. Nejvhodnější je právě chůze i s využitím holí, cvičení ve vodě a turistika. Turistika v horském prostředí vyžaduje připravený organismus – zdatnost a také stabilizační sílu dolních končetin.
Sporty, které považujeme pro tento věk za vhodné a doporučujeme je, jsou takové, kdy jedinec zvládl dobře techniku těchto sportů, nepřetěžuje příliš pohybový systém, a které nevyžadují rychlé změny pohybů právě pro možné traumatické změny v oblasti svalového systému.
Pohybové aktivity nevhodné pro seniory
Limitujícím činitelem pro každou pohybovou aktivitu je chronické onemocnění se zdravotním oslabením. Ve vyšším věku obecně nedoporučujeme výkonnostní sportovní aktivity. Příliš vysoká motivace při sportovním soutěžním výkonu může staršího jedince přetížit a ohrozit. Přetížení srdce a oběhového aparátu může pak vyvolat srdeční arytmii, v nejhorším případě i náhlou srdeční smrt. Organismus bývá poškozen i vysokou intenzitou zátěže, která neodpovídá jeho možnostem. Svalový aparát mnohdy reaguje na přetížení vznikem mikrotraumat (malých nepozorovatelných zranění), entezopatií (zánětů) svalových úponů, které limitují i běžný život vznikajícími bolestmi.
Nevhodné aktivity jsou i takové, které jsou zařazeny do pohybových programů bez předchozí průpravy a instruktáže správného provedení. To platí i o programech chůze.
Mezi nevhodné činnosti řadíme i ty, při nichž dochází k rychlým změnám poloh. Jsou to například časté rychlé starty do různých směrů, skoky a dopady. Takovéto činnosti převládají ve sportech jako je například tenis, squash, sportovní hry. Bez předchozí přípravy a správné techniky takovéto sporty nedoporučujeme.
Nedoporučujeme ani náročné koordinační činnosti, akrobatické výkony zatěžující nervový systém a mohou být zdrojem stresu a nervové únavy.
Ve starším věku musíme dát pozor i na správnou techniku při plavání. Při stylu prsa s velkým záklonem hlavy s hlavou nad vodou přetěžujeme krční páteř a provokujeme bolesti s velkým rizikem např. prolapsu meziobratlové ploténky.
Nedoporučujeme pohybové činnosti s jednostranným zaměřením jak ve sportu, ale také v běžném životě, či pracovních úkonech. Vedou k přetížení organismu a k rozvoji svalových dysbalancí.
Testování seniorů
Testování seniorů je velmi důležité při zahájení jakékoliv pohybové aktivity, jakéhokoliv pohybového tréninku.
Testování můžeme rozdělit na laboratorní, které je charakterizováno zátěžovým testem s monitorací EKG křivky, monitorací krevního tlaku a vzestupu tepové frekvence.
S velkou výhodou testujeme i plicní funkce, tzv. flow volemovou křivkou. Zjišťujeme, zda jedinec nemá plicní obstrukci (neprůchodnost) či plicní restrikci (omezení). Monitorujeme také dýchání v průběhu zátěže, monitorujeme vzestup dechových funkcí, dechového objemu i ventilace v zátěži (proudění vzduchu do plic a z plic). Snažíme se také monitorovat krevní tlak při průběžných kontrolách při jednotlivých stupních zátěže. Krevní tlak by měl stoupat. Jestliže nestoupá, jedinec je ohrožen například srdečním selháním.
Další testování můžeme provádět v terénu, například:
- testování chůzí tzv. walk koridorem testem, kde posuzujeme schopnost udržet tepovou frekvenci a výkon při šestiminutovém chodeckém testu,
- vyšetření prostřednictvím tzv. step testu, kdy sledujeme reakci tepové frekvence a následně můžeme změřit i krevní tlak,
- testování na tzv. pevném kilometru, kdy si testujeme jedince při střední zátěži, zda tolerují jeden kilometr chůze při určité standardní rychlosti a také zda jsou schopni udržet námi doporučenou tepovou frekvenci při nastaveném subjektivním pocitu jedinců při zátěži.
Jedinec by neměl být dušný, měl by být schopen rozhovoru s někým, s kým jde, a tím máme jistotu, že nebude přetížen. Tyto formy testů jsou velmi důležité, stejně tak je velmi důležitá kontrola jejich zlepšování.